České hrady - Bezděz

jak to začalo

Jednoho krásného (alespoň myslím) dne mi jedna Hanička oznámila, jestli s nima nepojedu na Bezděz. Ze zprávy vyznělo, že se pojede na výlet okolo mácháče. Nakonec se z toho vyklubal výlet na rockovej fesťák, který se konal ... no přece na Bezdězu :-).

Tak samozřejmě, že jsem souhlasil 1) protože bych si to nenechal ujít kvůli Haničce 2) jelikož jsem chtěl vidět i další část členů „diffky“ (pro nezasvěcené: místo, kde si tak malinko dopisujeme) a hlavně, když jsem viděl program fesťáku, tak jsem prostě neodolal, jelikož nabídka jako Anetka, Billové, Fixa a v neposlední řadě (i když poslední jmenovaní) Wohnouti mě docela uchvátila.

Po nějaké drobné dohodě jsme se nakonec usnesli, jak to přibližně všechno bude. Co nás všechny moc nepotěšilo, když Hančik oznámila, že jí doma nechtěj pustit a jak to tak vypadá, že nakonec asi fakt ni nepojede (jak se také stalo). To byl důvod, proč jsme nakonec vyměnili stan o velikosti přibližně 5x4m za náš malinkej 2x2m (přibližně). Jak se ukázalo i do něj se ale dalo docela obstojně vtěsnat a vyspat se v něm.

odjezd

Ráno 3.8 jsem vstal, vykoupal se a všechno to, co se tak po ránu dělá a pomalu se odebral na nádraží. Čekal jsem asi 10 minut, než mi přijel vlak na můj směr. Bylo lehce plno, ale dalo se v klidu sednout i s tím mým batůžkem.

Dorazil jsem do Turnova, přestoupil na vlak směr Praha a pokračoval v jízdě. Asi za 5 minut nato mi zavolal strýček, jestli budu večer doma, že by potřeboval pomoct s něčím na PC. Ujistil jsem ho, že opravdu ne, že jsem právě odjel z Turnova (kde bydlí), a že se vrátím nejspíš až v úterý navečer (což nakonec nebyla pravda, ale nechte se překvapit :P).

Projíždíme a zastavujeme v pár zastávkách. Projeli jsme Mnichovým Hradištěm a zastavujeme kdesi. Koukám z okna, ale jelikož je nápis za větvema, tak ho nedokážu přečíst. Doufám, že to není Bakov. Rozjíždíme se a vidím ceduli: Bakov...něco za tím, již jsem nestihl přečíst, jen mi přišlo, že to má správnou délku na slova: nad Jizerou. Pěkně ve mě hrklo, říkám si: „Tak tohle jsem opravdu potřeboval přejet, když na mě čekaj v Doksech, vystoupím na další zastávce a holt počkaj o vlak déle.“

Vystupuji tedy na další zastávce a k mému údivu je to opět Bakov (neskutečná radost a úleva). Jak jsem se později dozvěděl, první zastávka byl: Bakov nad Jizerou město. Pokud bych býval vystoupil zde, tak bych neměl jak přestoupit, takže to bylo jednoznačně štěstí.

Přestupuji a již jen čekám, až se venku za okny objeví cedule: Doksy.

Doksy

Po příjezdu do Doks hledám, kdo by mohla být Miška a Jirka (Littlie a Raziel), jelikož jediná osoba, kterou jsem alespoň jednou viděl jinak, než na fotce byla nepuštěná Hanička :-).
Docela rychle jsem je poznal.

• měli batohy (což se dalo čekat :-))
• byli 2
• lidí po dvou tam nebylo zas tak moc
• se hezky usmívali, když jsem přicházel

Poté co jsme se ujistili, že opravdu všichni patříme k sobě, jsme se rozešli směr: hledáme kemp. Ten byl vyhlídnutý za nejrozumnější ceny, které v Doksech možná byli a tak jsme sice věděli, kde chceme (jak se ukázalo, nebyla to zas tak zázračná volba) být ubytováni. Urazili jsme kus cesty, pak další a ještě jeden a ocitli jsme se na náměstí. Naštěstí Jirka skočil do Íčka, kde mu dali mapu se zakreslenou přesnou cestou až do kempu.

Po ubytování a výběru místa pro stan (což není žádná sranda!), jsme se pustili do jeho stavby.

 

Po zápasení se stavbou nám Miška udělala jídlo (za to, že se o nás tak pěkně starala jí tímto děkuji). Pak už se jen pálil oheň a šlo se chrnět.

Den festivalu

Vstáváme něco kolem 11-té hodiny, obědo-snídáme a rozhodujeme se, jak se tam nejjednodušeji dostat. Po zvážení všech možností připadá v úvahu jedině vlak z Doks na Bezděz. Odebíráme se tedy na nádraží, kde je již hromada lidí, kteří hodlají jet také na fesťák. Po příjezdu vlaku se sardinkujeme dovnitř (taková obvyklá páteční cesta domů ze školy). Nakonec ve zdraví vystupujeme a vydáváme se za davem, který doufáme, že ví kam jde, jelikož my to krom hradu na obzoru moc netušíme. Rázujeme si to tak po silnici, debatujeme o tom, zda-li se to koná až na hradě, nebo (což doufáme) někde dole pod kopcem.

Začínáme zaslýchávat muziku a je jasné, že až na hrad se opravdu táhnout muset nebudeme. Již zde začínají být stánky a jiné „šílenosti“, které k fesťákům patří. Najednou nás oslovuje nějaký člobrda: „Nechcete lístek, máme jeden navíc“ a v odpověď se mu dostává: „My taky *smích*“. Lístek udáváme první oslovené slečně, která stála na konci fronty u pokladny.

Vystáváme frontu u vstupu, občas si stěžujeme na vedro a dav lidí. Za vstupem nás nutí vyndat si svoje pití z batohu a nechat ho u vstupu (alespoň že v chládku) a tím se nás nejspíš snaží přimět k nákupu pití místního, což se jim moc nedaří, jelikož jsme měli ještě další lahev, kterou jsme tam samozřejmě nenechali ;).

   
   
   
   
   
   
     

Fesťák samotný

Jelikož jsme dorazili něco kolem 14:15, tak to bylo akorát na začátek Anetky Langerové. Zpívala hezky, taky jak jinak že ;). Po ní hrálo něco šíleného na druhém pódiu, které jsme neposlouchali, jelikož to byl samý hip hop a jemu podobné divnosti. Naštěstí hodinka ubíhá docela rychle a tak se nám na scénu dere Fixa (na konci úpně vypsaná :D).

Po nich se na scénu vrhají Wohnouti. Rozhodli jsme se, že zavoláme naší kamarádce, co nemohla jet (již zmiňováno výše) a po chvilce volání si čteme zprávu, že její mobil má mamča, takže docela sranda xD. No my si Wohnouty samozřejmě užíváme, jelikož jsou suprový (ostatně jako většina dnešních kapelek).

Dále hrají: Kryštof (který nás úplně moc zrovna teda nenadchnul) a poslední na co jsme byli Divoký Billové, který hráli taky parádně.

Cesta Bezděz -> Doksy

Kolem 11:30 vyrážíme s jednou doslova bludičkou na cestu. Jdeme téměř od stromu se značkou k dalšímu, což moc dobře nejde. Naštěstí nás asi po půl kilometru dochází bandička čtyř lidí s dostatečným osvětlením, kteří mají naštěstí i shodný cíl a to Doksy. Cestou nás i sebe baví sprosto-národními písněmi a občas někdo pronáší vtípky. Cesta (Máchova) ubíhá pod nohama docela rychle a tak se po červené dostáváme za přibližně dvě hodiny do vytoužených Doks.

A jsme tu, přicházíme na nám již dobře známé náměstí a z něho již absolvovanou cestou do kempu. Rozděláváme na chvilku oheň a pak se odebíráme příjemně unaveni cestou ke spánku.

Co na tom mácháči všichni vidí?

Vstáváme někdy kolem odpoledne. Rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat na pláž, ať víme, jak to tam vypadá s vodou. Táhneme se skrz Doksy k hlavní pláži a zastavujeme se na zmrzku v Plusu. Dorážíme k pláži a jsme nemile překvapeni vstupným. Usuzujeme, že Mácha musí z toho, co se v okolí mácháče děje, rotovat v hrobě. My se tedy pouze otáčíme a rázujeme si to zase zpátky směr kemp a pláž za ním.

Když jsme tam dorazili stoupli si do vody (po kotníky přibližně), tak jsme nahlas usoudili, že je to „fakt teplý“. S Jirkou nakonec tam vlézáme, děláme asi 6 temp (přibližně na jeden nádech) a zas rychle všichni vylézáme :D. Tím náš další den je téměř u konce a tak se zklamáni teplotou a barvou vody vracíme a radši si rozděláváme oheň a následně jdeme chrupkat.

Na hrad? Kopec v pařáku? Ani nápad!

Původně jsme dnes chtěli razit na Bezděz na hrad, ale když jsme se vyštrachali ven ze stanu, usmálo se na nás nechutně teplé slunce a vzpomněli jsme si na délku Máchovy stezky, tak jsme to zavrhli a radši se vydali opět otestovat teplotu vody zeleného mácháče. Ta se za ten den nějak nezměnila a tak Míša tam vlezla téměř o 100% více, než první den, jelikož jí voda sahala až po kolena :-) no a my jsme tam teda zas na jedno nadechnutí vlezli celý. Přesněji dokonce 2x, což byl za ten den nadlidský výkon.

Zbytek odpoledne jsme trávili hraním karet a ležením. Navečer zas pálením ohně. Pokud jedete do Doks, tak si pokud chcete dělat oheň vezměte dřevo z domu, jelikož v okruhu tak 200m od našeho tábořiště poslední den již nezbyla ani větvička :-).

Sbalit a míříme směr Hradec

Nařídili jsme si radši budík, aby jsme stihli vstát (vlak jel kolem 14-té hodiny ;)), sbalit a všechno ostatní, co bylo potřeba udělat. pomalu jsme razili směr nádraží. Zde jsme měli ještě asi hoďku času a tak jsme docela pěkně postupně „vytuhli“ myslím, že alespoň na chvilku všichni.

Ve vlaku někteří chvilku spali a tak jsme se jali hraní karet, lodí, piškvorek a nakonec město, věc,...
V Hradci jsme navštívili Haničku (no nevím, jak moc jsme ji potěšili my špinavý a s báglama naložení cestovatelé :-)). Chvilku jsme u ní pobyli a poté se vydali každý jiným směrem. Já jsem nakonec razil (zase) pěšky na Stříbrňák, kde jsem spal u babičky a dědy do středy a ve středu navečer razil domů.
Proč jsem šel pěšky? Tak hlavně proto, že mi nedošlo, že mám vybitý telefon a ani přibližně netuším, kolik je hodin a navíc mi to minule nepřišlo tak daleko a to dneska nebylo ani tak moc teplo. Nakonec jsem udělal dobře, jelikož za celou cestu jsem nepotkal ani jeden autobus.

A razí se domů

Ve středu jsem se chtěl ještě jít projít s Hančíkem, ale jaksi prý den předtím zmokla a udělalo se jí nějak špatně (mojí ségře ten den taky, a to ani nezmokla) a tak jsem jen pobyl v karavan klubu a večer nasedl na MHDéčko a následně na vlak směr Železný Brod.
Z Horky do Paky byla výluka a tak jsme kousek razili autobusem. Dále již nebyl žádný problém. Dom jsem dorazil někdy kolem 22:30.

Příště jedeme ve čtyřech (minimálně) a nebo nikam nerazím :P
Tak užívejte zbytek prázdnin a snad porazíme ještě letos ;).